obrazy na žaluziích - galerie do/oka
Madona hokejistou
Praha, Galerie Dooka, 1.12.2006 – 15.1.2007
Galerie Dooka je koncipována pro pohled kolemjdoucích z Husovy ulice, do které se otevírají pěti okny. Markéta Vlčková (1980) reaguje na specifický výtvarný prostor prezentací obrazů na žaluziích s názvem Madona hokejistou. Žaluzie umístěním v oknech reflektují vztah mezi svou původní funkcí a její změnou na nekonvenční materiál výtvarného díla. Současná instalace jejich význam ještě posunuje. Původně byly určeny do volného prostoru, kde se světlem aktivují zajímavé efekty „rubové“ strany; divák je tu zván k interakci možností je překlápět, získávat tak nové modifikace obrazu a prožít jejich hravý experimentální charakter.
Markéta Vlčková vystudovala malbu v ateliéru Daniela Balabána na Ostravské univerzitě, ale v cyklu Madona hokejistou, vzniklém lepením barevných fólií na žaluzie, předvádí grafickou, experimentální polohu své tvorby. Figurální výjevy představují spojení typu madony a hokejového brankáře v jedné postavě. Oba typy jsou vizualizovány v tradičních pozicích: hokejová madona má pro své dítě náruč a zároveň předvádí klasický rozklek české brankářské školy. Vlčková tematizuje kanonické zobrazení madony s dítětem ze středověké deskové malby i hokejového brankáře v efektním zákroku. Zkoumá vznik efektního zobrazení, přecházejícího v klišé, a dekonstruuje ho vzájemnou konfrontací odlišných prostředí a postupným abstrahováním figury. Oba motivy spojuje zakotvení v české tradici, mariánskou tématiku střídá současný hokejový kult našich „zlatých hochů“, kde ústřední pozici vždy zaujímá brankář, střežící svou „svatyni“. Přesun slov jako kult nebo svatyně z náboženské do sportovní terminologie poukazuje na zvratnost obou prostředí a naznačuje další možné souvislosti. Obě tématické roviny se stávají předmětem uctívání a setkáváme se zde s nebezpečným rysem masovosti. Možná i tuto problematiku malířka zkoumá, možná ji upoutává spíše vizuální podobnost obou motivů – hra barev a tvarů.
Prostor galerie v podobě oken v řadě nahrává postupnému rozvíjení určité myšlenky. Markéta Vlčková však neuvažuje konceptuálním způsobem, aby figuru v jednotlivých oknech postupně abstrahovala. Naopak rytmicky střídá čitelnější zobrazení se znakovým pojetím, dekódovatelným pouze v kontextu ostatních obrazů. Její instalace je hravá, jedna z madon dokonce přesahuje okraj žaluzie. Autorka zkoumá hranice zvoleného média i tématu, původní nápad důsledně rozvíjí.Výsledkem je instalace nabízející množství interpretací, která však stále zůstává především vizuálně zajímavou hrou.
Jan Wollner