put me on
Put me on (obleč mě)
Úvodní slovo Petra Kožíška z vernisáže výstavy 20. 5. 2008 v knihovně Letňany:
Markéta měla jako malá ráda vystřihovánky. Pamatujete si ještě tu složku z tvrdšího papíru, na níž byla na jedné stránce neoblečená holčička vždy stejné tváře, a na druhé stránce byly k vystřižení její šaty a doplňky? Šaty byly sportovní, zimní, na doma... Markéta s podobným principem hry pracuje dnes. Jen místo té holčičky jsou ve spodním prádle Markétiny kamarádky, její známí, a - ona sama. V éře socialismu se jí o tom jistě ani nesnilo, to "oblíkací" holčička patřila mezi ty nemnohé akčnější zábavy, a zábavy nebývale svobodné a aktraktivní svojí možností volby - vždyť se zde nechávalo na dítěti samotném, jaké šatečky pro svoji svěřenkyni vybere. V té době jsme netušili, že za hranicemi již kapitalismus rozvinul důmyslný systém Barbie-panen, ke kterým je možno dokupovat tisíce módních výdobytků, a naše česká holčička je se svojí hromádkou v šatníku a ve svém dvojrozměrném zobrazení přece jen o dost skromnější. Ale dnes, v roce 2008, nová doba nabízí Markétě-umělkyni jiné možnosti pro hru. Dnes si nás nafotí, naskenuje, vytiskne a nakonec - oblíkne. Já i další dobrovolníci z Markétina nejbližšího okolí, nechali jsme se důvěřivě vtáhnout do projektu, a vystavili fotoaparátu svá krásná či hubená těla. Nevěděli jsme ani přesně, co nás dál čeká. Uvažme, vždy, když člověk druhého člověka ze svého okolí zpodobní, zmenší si ho na figurku a nějak s ním manipuluje, tak se to blíží mentální magii woo-doo. Ale Markéta, chraň Bůh, naštěstí žádné černé úmysly nemá, sleduje jen čistě umělecký koncept. Prezentuje figury čekající na oblečení, vystřihovánky fantastických kostýmů, a pak sestavený výsledek, jakousi malou módní přehlídku. Nejvíce to tam sluší Markétě, samozřejmě... A co říci k šatům samotným? Jsou to pestré a nápadité modely přímo z Markétina virtuálního ateliéru. Vlastně se ničemu známému nepodobají, nejsou odvozené ani z bohaté oděvní tvorby středoamerických indiánů, ani nečerpají z nějakých sci-fi komiksů. Jsou to plody snivé fantazie návrhářky Vlčkové, a chceme-li je nutně někam zeměpisně a časově určit, pak snad jedině do říše dávné Atlantidy nebo do ztracené země Eldorado. Nic adekvátnějšího mě nenapadá. Jen jsem si ještě vzpomněl na pohádku o království, kde na stromech místo ovoce rostly šaty. No, a jak takové vystřihovánky prezentovat? Protože je výstava v knihovně, nabízí se složit je na malý formát a vložit je mezi stránky knih, do nejrůznějších titulů po celé šíři budovy, a čekat, až je čtenáři náhodně objeví. A do kterých konkrétních knih by se měly přece jenom dát? Do cestopisů, do knih etnologických a etnografických? Možná. Do románové literatury pro mládež? Do módních časopisů? Ne. Ustupme od toho. Nejlepší bude vložit vystřihovánky do knihy "Dějiny, přítomnost a budoucnost odívání", existuje-li taková, anebo udělat z nich přílohu do časopisů o umění, neboť tam právem patří. To už nechme na Markétě.
ak mal. Petr Kožíšek www.petrkozisek.cz