madona na přechodu
Madona na přechodu
Žijeme ve stále se zrychlující době. Zrychluje se náš způsob života, čas oběda trávíme za chůze s hamburgerem, trpíme nedostatkem času na jinak běžné životní situace. Snižuje se porodnost dětí, urychluje se jejich sexuální dospívání a klesá hranice trestní zodpovědnosti. Zrychluje se náš tep, zvyšuje se naše úmrtnost. Inu "kdo dřív ,přijede', ten dřív mele." Život se podřizuje ekonomickým prioritám. Čeština přejímá zavedené anglicizmy. Angličtina ztratila poetičnost a stala se obchodním jazykem. Computerový jazyk se ikonizuje, slova jsou nahrazována rychle srozumitelnými stylizovanými obrazy. Z pozice řidiče automobilu musí být dopravní značky taky rychle srozumitelné. Není čas číst dlouhé romány, když jejich stručný výtah nalezneme na internetu, bude-li třeba. Z takového rychlíku se nám věci jeví často podobné nebo dokonce totožné. Např. "Sportku" sází lidé, jejichž víru k výhře, doprovází dobrý pocit že "sportují". Těm, kterým už vlak ujel, sedí ve velkoměstech na chodníku a těm, kteří v něm jedou, připadá zastavení, zklidnění či rozjímání buďto jako ztráta času, nebo mají strach z případné vlastní samoty. Civilizační rachot, materialismus, projekce snů do věcí, které nám zaručují relativně šťastný život. Čím jsme rychlejší, tím však více zapomínáme. Staré hodnoty se vyprazdňují, zbylé kostry tradic buďto zachováváme z esteticko-kýčových důvodů a nebo je obalujeme novými hodnotami typickými pro moderní dobu. Některé tradice jako např. vánoce jsou i pro dnešní společnost nepostradatelné, protože zaručují vysoké tržby. Snad právě v tento původně jen náboženský svátek ožívají všechny supermarkety víc než kdy jindy. Celé rodiny ze širokého okolí konají sváteční nedělní nájezdy, tátové v saku s kravatou, mámy ve společenských šatech. Uvnitř supermarketu se všichni orientují pomocí reklamních tabulí - "ikon", směrující jejich kroky do toho či onoho oddělení - "kaple".
Tyto i další aspekty můžeme nalézt v diplomové práci Markéty Vlčkové. Zvolené téma balancující mezi reklamní ikonou a ikonou svatých, supermarketem a kostelem, důvěrou a vírou, se mi zdá zajímavé a stále současné i proto, že jsme se stali součástí Evropské unie, kde si každý stát chrání vlastní kulturní hodnoty, kvůli přežití vlastní národní identity uvnitř multikulturního svazku národů. Zdánlivá banálnost spojení obou světů ikon, odkrývající jejich krajní obsahové meze, zpracované grafickou technikou typickou pro reklamní tabule, se mi zdá rovněž šťastná. Markéta Vlčková si ironicky pohrává s proměnou obsahu tradiční ikony logikou reklamy. Cílem každé reklamy, je přesvědčit nás pro to či ono, musí být nečekaná a překvapivá. Čím odlehlejší skutečnosti staví vedle sebe, tím je účinnější. To co spolu sousedí, spolu také automaticky souvisí. Tak například prodejnost strojku na holení zaručuje mužská síla nebo prodejnost minerální vody ženská krása. Markéta Vlčková si pro své reklamní ikony zvolila osm běžných předmětů denní potřeby z vlastního života, jejichž formu ikonizovala v grafický symbol. Na "Cedník, Dezert, Discman, Lampu, Mobil, Pizzu, Překapávač a Žehličku" umístila piktogram Madony, coby doporučovatelky výrobku a ochránkyně spotřebitele, tak, jako např. v reklamě na "Fit and Slim" se objevuje ve stejné roli Halina Pawlowská. Pokud je piktogram "Czech made" zárukou české kvality výrobku, může být Madona třeba zárukou Vatikánské čistoty - pravdivosti výrobku. Žena - Madona je ztělesněním naší důvěry, asi tak, jako žena v historii výtvarného umění zobrazovala Víru vedle Naděje a Lásky coby jednu ze tří teologických ctností. Oceňuji rovněž snahu instalovat ikony ve veřejném negalerijním prostoru, který tak není vytržen z běžného života, a to i přesto, že ji nakonec vedení supermarketu nevyšlo vstříc. Jak by asi na stejnou výzvu zareagovali na faře?
Reklamní ikony Markéty Vlčkové "Madona na přechodu" jsou lehce ironickým dvojsmyslným spojením, v němž se oba významy vzájemně vylučují nebo podporují a říkají právě to, co je uprostřed. Je už dál jen na divákovi, zda to bude vnímat jako humor, nebo naopak "zlidštění Boží nadpřirozenosti", či snad jako určité varování. Nemáme-li důvěru ve výrobek, vyhodíme ho na smetiště. Přestaneme-li věřit v Boha, přestaneme na Něho myslet.
Závěrečný citát Miroslava Petříčka jr.: "Naše přání dnes nevycházejí z temných a nezměřitelných hloubek naší přirozenosti, nýbrž jsou pokračováním dvojrozměrných obrazů na televizní obrazovce."
Oponentní posudek
V Brně dne 9. 5. 2004 MgA. Pavel Korbička